Díl osmý-Málem opět doma

24. dubna 2009 v 12:06 | Aník ♥ |  Jarní pohádka-Komiks

Jaksi mě začalo bavit psát jarní pohádku ale nebojte,na Secred horses jsem nezapoměla.Ale nyní se pojďme podívat,co se děje doma u Amandy.Její matka i otec jsou na pokraji zhroucení.Tetička samozřejmě ví,že se vrátí sem,protože deník vypráví o Amandě.Až se Amanda zachrání a přijde sem,ona sama se zhroutí a přestane jezdit...ovšem odvahu říct to jejím rodičům bohužel neměla.Ashley už několikrát uviděla ve vesnici potloukat se podivného muže,který si něco starostlivě tiskl pod paží.Měla zvláštní pocit,že několikrát zmizel,jen co se otočila.Tak jako Amanda...nakonéc podivnou záhadu rozluští a chystá se na odvážný plán.Rozhodně tam však Amandu nenechá!Už rok ji tam nechala trčet!A tak to nesmí zůstat..sama Amanda si uvědomila,proč je její tetička v realitě tak smutná...i ona potkala nějakou dívku,která odešla a ona zůstala sama.Chudák Amanda-když se dávno onoho jarního dne vydala za tetičkou,myslela si,že dokáže tetu vyléčit,kdyby tam však nešla,udělala by líp...A teď je navíc v pořádné bryndě-do zavřené haly vstoupil nějaký muž,a Amanda si je jistá,že si to pořádně slíže,i s Avril!








Místo toho,aby muž změnil svou tvář ve zlostný úšklebek,vypadal vyděšeně.A navíc-nezdálo se že by vstoupil-prostě se jen tak objevil.A najednou Amanda viděla,že tiskne v ruce-deník?!Amanda zapoměla,že jede na koni,a žuchla na zem.Stočila se do klubíčka aby ji Lemon nepodupal,a potom vyděšeně vstala.Celý nadcházející výjev pozorovala s otevřenou pusou.Avril se plným tryskem hnala směrem k muži,který si vyděšeně tiskl k hrudi deník.Nestál daleko,a tak jsem slyšela co vykřikuje jako šílený: "Tato hala má být zavřená!Má!Co tu děláte!Patří mě!Teda za padesát let mi bude-" a vtom jsem konečně pochopila jak se tu objevil!Ale tím míň jsem chápala,jak jsem se tu vlastně ocitla já.V tom okamžiku jsem se rozeběhla,a byla u muže ve stejnou chvíli jako Avril.Muž se schoulil a bojácně vyvalil oči na Atlase,který pořád frkal a byl rozjařený.
"Kde jste k tomu přišel?!"vyštěkla jsem a hněvivě se na něj podívala."Já...já..." "No?!"vykřikla nyní Avril která dala Atlasovi lehké pokynutí a on se vyhoupl na zadní.Samozřejmě mu nic neudělal,jen mu hrozivě zamával před očima.Staříkovy rysy se naplnily strachem.A potom krkolomnou řečí začal vyprávět: "Víš,bydlím kousek od tvé tetičky,do které jsem se i zamiloval..." "COŽE PROSÍM?!" Vykřikla vyděšeně Avril a poprvé se v jejích očích zračil strach. "Tetička" pokračoval muž,"mě však nemilovala a dala se dohromady s tím podivným hclápkem kterému patří stáje z Hřebenek..." Avril vypadala,jako by se jí chtělo zvracet, "no a to mě naštvalo...začal jsem jí sledovat...a potom jsem viděl,jak k vám přijela na návštěvu,a tam jsem viděl tebe." řekl a koutkem oka na mě mrkl.Znova pohlédl do země a pokračoval:"Viděl jsem tě,jak jsi zmizela.když jsi otevřela deník.Myslel jsem na to,jak vidíš tetičce do hlavy,a tak.Řekl jsem si,že to musí být ohromné,a tak jsem se tě podruhé,když jsi znova otevřela deník...tak jsem se tě...no...dotkl..." vykulila jsem na něj oči. "Ty sis toho nevšimla,a přenesla jsi mě taky.No a když jsem viděl,jak teta trpí,bez kamarádů,byl jsem si jistý,že by jí prospělo kdyby jsi tam zůstala.Koupil jsem navlas stejný deník jako je tenhle" řekl a podíval se na deník, "A podstrčil jsem ti ho...sám jsem zmizel,a ty jsi asi musela zjistit,že tam ten deník je nepravý." domluvil a začal se pohupovat na patách,jako nezbedný žák před ředitelem.Stála jsem tam,oči doširoka otevřené,pusu dokořán,a nervy k prasknutí."Myslím" řekla do bázlivého ticha Avril, "že by ses už měla vrátit domů." dořekla a smutně na mě pohlédla.Podívala jsem se do jejích smutných,slzami zalitých očích,a připadala jsem si,že jsem se přenesla v čase a stojíme spolu u jezera,kde se vyrovnává s Atlasovým zraněním.sesedla,a já ji dlouze,láskyplně objala.Pohlédla jsem do jejích fialkových očí a nachvíli uvažovala,jestli tu nemám zůstat.
"Slib mi,že se něk-"Avril zmlkla a vyděšeně se podívala na místo,kde měl stát muž-ale nebyl tam.Otočila jsem se také.Hrůza mě naplňovala až do konečků prstů."Nehlídala jsem ho!"vypískla zmučeně Avril a z jejích očí se doopravdy řinuly slzy."Já jsem ale pitomá,měli jsme vzít deník!"zavyla a zhroutila se."Nechala jsem tě tady,už nikdy se nevrátíš!" zmučeně jsem na ni pohlédla a polkla."Nebyla to tvoje chyba."to bylo to jediné na co jsem se zmohla.A potom,prostě jsem se nedokázala zastavit-jsem řekla:"Bez Joshe to tady nevydržím.Dovolíš mi s ním chodit?"Avril vypadala vyděšeně a soucitně zároveň.Potom ze sebe vypravila:"Jasně,ale víš že to..." "Nebude lehký?"dopověděla jsem a přikývla."Jo,to vím,ale asi bych to nevydržela.Dovedl mi jako jediný,samozřejmě s vyjímkou tebe-donést doopravdy štěstí." nic víc už jsem říct nedokázala.Avril smutně přikývla a vyhoupla se zpátky do sedla.Já si jen smutně povzdechla,a snažila se smířit s představou,že už nikdy neuvidím ani mamku,ani Ash,a ani Landa.






A co bude příště?Amanda má útěchu v Joshovi,kterému nakonec poví onu osudnou zprávu...jak na to bude Josh reagovat???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbí můj komiks Jarní pohádka?

Skvělej! 78.5% (113)
Je dooost dobrej 6.3% (9)
celkem hezuuu 2.1% (3)
ujde.. 2.8% (4)
Slabota... 2.1% (3)
Hnus! 8.3% (12)

Komentáře

1 koniczek-I love my SB!!!!♥♥♥♥♥ koniczek-I love my SB!!!!♥♥♥♥♥ | Web | 24. dubna 2009 v 14:19 | Reagovat

super!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama